Historie našeho sboru
Krátký sestřih z naší kroniky
„Oheň měl pro člověka v průběhu dějin nesmírný význam. Byl jeho velkým pomocníkem až do chvíle, kdy nad ním ztratil kontrolu a začal mu škodit.“
Těmito slovy začíná naše kronika, která mapuje život sboru od jeho založení v roce.
Na základě požadavku okresního hejtmanství a po vzoru okolních obcí bylo rozhodnuto o založení hasičského sboru i u nás. Tehdejší starosta obce Antonín Pavlišta přistoupil k této myšlence velmi zodpovědně. Aktivně oslovoval občany a získával podporu pro vznik přípravného výboru. Jeho členy se stali Antonín Dvořáček, Jan Svoboda, František Procházka, Antonín Pavlišta a Josef Kvasnička.
Prvním krokem bylo vypracování stanov, které připravil Jan Svoboda, učitel z Rovně, a předložil je ke schválení okresnímu hejtmanství. Po jejich schválení byla svolána ustavující schůze za hojné účasti místních občanů. Po seznámení s posláním, úkoly i stanovami byl oficiálně založen hasičský sbor v Pekle nad Zdobnicí. Prvním velitelem se stal František Dvořáček. Do sboru vstoupilo 26 občanů a na základní vybavení bylo ihned vybráno 49 zlatých.
Od samého počátku měl sbor silnou podporu obecního zastupitelstva, které schválilo výstavbu zbrojnice a předání dvoukolové ruční stříkačky se základním vybavením.
Správnost rozhodnutí založit sbor se potvrdila velmi brzy. V letech 1888–1900 zasahovali hasiči u dvaceti požárů nejen v obci, ale i v okolí – na Rovni, v Dlouhé Vsi, Podřezově, Rychnově či ve Vamberku. Největší požár byl právě ve Vamberku, kde shořely stodoly a kaple v místech dnešní školní budovy.
Požáry pokračovaly i v dalších letech, a proto se sbor začal více věnovat prevenci. Občané byli poučováni o bezpečném zacházení s otevřeným ohněm, o zabezpečení topenišť a na různých místech byla umístěna vědra s vodou a později i hasicí přístroje.
Sbor měl tehdy 28 členů, z toho 16 přispívajících. Aktivně se zapojil do činnosti Župy č. 99 „Stráž na východě“ a byl součástí vamberského okrsku až do roku 1935. Velkým oceněním práce bylo uspořádání 10. župního sjezdu v roce 1908 při příležitosti 20. výročí založení sboru. Do obce tehdy přijelo 21 sborů a celkem 225 účastníků, včetně nejvyššího velení hasičstva. Pro náš sbor to znamenalo velkou podporu i získání dalších příznivců.
Postupně se činnost rozšiřovala i do dalších oblastí. V roce 1905 vznikl při sboru ochotnický divadelní spolek, který působil až do roku 1955. Během první světové války byl založen ženský odbor se 17 členkami a také junácká družina. Ve 40. letech vznikla samaritánská skupina poskytující první pomoc.
V období hospodářské krize (1933–1937) se sbor podílel na tzv. polévkové akci pro nezaopatřené děti. Jen v roce 1933 bylo rozdáno 1300 porcí polévky.
Od roku 1955 patřila mezi nejdůležitější činnosti práce s mládeží. Ta přinesla novou energii a zajistila pokračování tradice. Je škoda, že se tato činnost později přerušila, ale věříme, že se ji podaří znovu plně obnovit.
Období 60.–90. let patří k nejúspěšnějším v historii sboru. Na soutěžích dosahovala družstva žáků, mužů, dorostenek i žen výborných výsledků, včetně vítězství v celostátních soutěžích.
Ne vždy však panovala jen pohoda. Velkým problémem bylo technické vybavení, jehož modernizace postupovala pomalu. Původní dvoukolová stříkačka byla přestavěna na čtyřkolovou taženou koňmi, postupně přibyly háky a žebříky. Druhá zbrojnice byla postavena roku 1927. V roce 1948 sbor převzal první motorovou stříkačku 27-H od firmy Hlavatý. V roce 1956 byla postavena již třetí zbrojnice. O dva roky později jsme získali motorovou stříkačku DS-16 a automobil Carpati, který sloužil až do roku 2001. Od té doby využíváme vlastními silami přestavěnou Avii Furgon, která slouží dodnes. Při oslavách 90. výročí v roce 1978 jsme obdrželi motorovou stříkačku PS-12.
Ani horší technické podmínky nás nikdy neodradily od práce pro obec. Hasiči stáli u budování vodovodu, výstavby jeviště v místním pohostinství, rekonstrukce hospody, školky, nové prodejny i dalších obecních akcí.
Zvláštní poděkování patří nejaktivnějším členům – Bohumilu Steklíkovi, dlouholetému kronikáři a starostovi sboru, Josefu Sedláčkovi, který byl 39 let velitelem, a Jaroslavu Luňáčkovi, jenž působil 32 let jako jednatel. Všichni byli za svou práci oceněni a jejich zásluhy zůstávají trvalou součástí historie sboru.
Novodobá historie
V 90. letech došlo ke generační obměně výboru. Do vedení se zapojili bývalí členové mládežnických družstev. Navázali na tradiční akce a rozšířili je o další aktivity, které po zániku jiných spolků převzal právě hasičský sbor.
Mezi tradiční akce patří Hasičský ples, pálení čarodějnic s opékáním makrel, dětský den, soutěž seniorů v požárním útoku, vepřové hody, rozsvícení vánočního stromu či divadelní představení. Samozřejmostí je účast na okrskových soutěžích.
Několik nadšenců zrenovovalo historickou ruční stříkačku („koňku“) a motorovou PS-16, které jsou dnes chloubou sboru.
Velkou událostí byly oslavy 130. výročí založení sboru v roce 2018. Při slavnostním aktu byl posvěcen nový prapor sboru za účasti významných hostů. Oslavy pokračovaly soutěží seniorů a potvrdily akceschopnost i soudržnost našeho kolektivu.
V roce 2020 jsme po téměř třiceti letech obnovili dětský hasičský kroužek. Děti se již účastní soutěží a úspěšně reprezentují náš sbor.
Rok 2023 přinesl další milník – při příležitosti 135 let od založení vzniklo ženské družstvo.
Současné zaměření sboru
V roce 2026 jsme se rozhodli definitivně ukončit činnost výjezdové jednotky. Naši energii nyní soustředíme především na práci s mládeží a podporu kulturního a společenského života v obci.
Pokračujeme v rozvoji hasičského kroužku, organizování tradičních akcí a aktivit, které přispívají k soudržnosti místní komunity.
Současně obnovujeme vozový park a nahrazujeme naši dlouholetou Avii novějším vozidlem, které bude lépe vyhovovat našim současným potřebám.
Novou výzvou je také péče o místní hospodu, kterou jsme převzali do správy. Objekt postupně opravujeme a upravujeme tak, aby mohl i nadále sloužit jako důležité místo setkávání občanů.
Věříme, že nastupující generace bude pokračovat v započaté práci a že se nám společně podaří udržet tradici, na kterou můžeme být právem hrdí.
Ať se nám daří i v dalších letech. 🚒